Hodný chlapec

13. září 2010 v 15:22 | infant |  Povídky 18+ (pro zvrácené)
Nemuselo se to stát, kdyby ta hloupá kráva dávala pozor co říkám. Takhle sem stál nad její mrtvolou a přemýšlel, kde se to kurva podělalo. Možná tam jak my řekla, že sem naivní idiot. Nebo taky už v tu chvíli kdy jsme se seznámili. Jo asi tam.

Tisíckrát vyslovovaná věta: Neměli jsme se vůbec potkat. Takový vztahy na jednu noc nás lidi jen ničej. Zvlášť nás hodný kluky. Holky si nás nevážej. Ničej nás. Je to možná životní ironií, ale hodný kluci potkávaj svinský ženský a hodný holky potkávaj grázlíky. Když už se stane nějaká ta zatracená náhoda a potká se hodná holka s hodným klukem, stejně se to nějak podělá. Podělá se to kvůli kravině. Kvůli naprostý houposti. Nejhorší na tom je, že grázlovi by to ty blbky odpustily.  Ale nám ne. My musíme bejt hold svatý do konce života. Bohužel to nejde, člověk je tvor omylný a náhoda je blbec. A život je jen náhoda. Takže co jinýho se může stát. Ano, už jsem to řekl. Podělá se to.


Sedám si k její mrtvole a pozoruju jí. Je tak krásná. Zastrkujuju jí pramínek zrzavých vlasů za ucho a pozoruju její tričko. Celý večer se na mně dmulo její vyvinuté poprsí. Vždycky udělala takové gesto, že stáhla ruku a drink si přitiskla k hrudníku. Dělala to z jasného důvodu. Schovávala se za tou sklenicí, aby vypadala jako stydlivá holka. Bohužel až pozdě jsem zjistil, že to jen předstírá. Tahle holka si chtěla tenhle večer zašukat. Chtěla přeříznout kluka nějaký jiný holky. Proč si jen vybrala mně. Vždy, když to s tou sklenicí udělala, naskočil mi na krku pot z pohledu na její bradavky, které se jako na povel vyrýsovaly pod tričkem. Ale vědel jsem, že si jí nemám všímat. Mám přece svou holku.

Zakývala na mně ukazováčkem, abych šel k ní. Cokoli jiného kdybych udělal, ale já jsem ukázal na Betty. Abych ukázal, že tu s někým jsem. Ignorace nebo smích by jí odradily. Bohužel pro mě. Možná ještě kdyby si to vyložila jinak. Jako: tohle je moje holka, sorry. Ale ne. Ona si to vyložila po svém. Asi si řekla, že bych šel, ale ta holka je překážka. A tak ji odstranila.

Pozoruju její rty. Jsou naprosto hladké. Sytě červená rtěnka přesně odráží jak se tahle holka chová. Agresivně. Divoká líbačka s cizí holkou, to dokáže otrávit den. Zvlášť pokud jí provozuje váš kluk a o tý holce, o jejíž mandle se otírá jazyk vašeho miláčka, jste mlhavě slyšeli, že je to pěkná flundra. Při takovém přepadení se kluk nemá prvních pět sekund šanci ubránit. A většinou při nich si ho všimne jeho holka. Ach jak já nenávidím tyhle měkké rty.

Nejsem za její smrt odpovědný. Při kupování pití u baru mě oslovila. A já jí jasně řekl, že o ní nestojím a upozornil jsem jí na svou přítelkyni. Ne ne. Tím jsem tě jen vyprovokoval, co? Holka máš, co chceš. Měla jsi poslouchat. Seš mrtvá a já se dívám na tvoje vychládající tělo. Nepřemýšlím jak se tě zbavit. to stejně nedokážu. Nikdy jsem nic takového nedělal. Podle mě by tě stejně někdo našel. Navíc opravdu nemám potuchy, jak bych teď ve čtyři ráno dostal z parku mrtvolu. Nebude to trvat dlouho a začnou tudy proudit první pejskaři a běžci se zdravým životním stylem. Raději přemýšlím jak to udělat, aby až tě najdou, bylo vidět, jak moc jsem tě nenáviděl. Zohavit ti obličej? Znásilnit tvé mrtvé tělo? Kdybych tak alespoň znal tvé jméno. Ty si prostě musela přijít jako bezejmenný mstitel a všechno pěkné v mém životě zničit, že? Nenávidím tě.

Asi po patnácti minutách jsem hotový. Několik úderů ostrým kamenem a po tvé krásné tvářičce není ani stopa. Tam, kde se usmívala měkká ústa, je teď jen zkrvavená nechutná díra. Jako když se rozbije láhev od kečupu. Tvoje střeva jsou rozvěšené snad na všech stromech tady. Dílo nenávisti je dokončeno.

Poslední pohled na bývalou krásku mi to osvětlil. Teď už chápu, proč jsou ženské slzy nejmocnější vodní energií. Co jiného by tohle dokázalo.  Jsem doma a smývám ze sebe tu všechnu krev. Překvapuje mně jak chladně a logicky jednám. Zkrvavené prádlo spaluji v ohništi za domem. Beru si starou kovovou trubku. Konec omotám látkou. Nechci Tě přece  zabít, jen omráčit.  Ještě prohledám kůlnu. Od té doby, co zemřel i otec jsem v ní nebyl. Jsem si naprosto jist, že to co potřebuji tam je. Po krátkém hledání jsem to našel Staré ševcovské šídlo. Tohle pronikne kůží jedna báseň. Ještě nitě. Ano i ty tady jsou. Neboj se Betty. Zase budeme spolu a tentokrát nás spojím natrvalo. Nikdo nás už nerozdělí.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janey Janey | Web | 13. září 2010 v 22:17 | Reagovat

tomu se říká umění...

2 nufě nufaté nufě nufaté | 14. září 2010 v 21:41 | Reagovat

Je to děsuplnééé

3 Jaryn Jaryn | 22. září 2010 v 10:10 | Reagovat

Začátek mě docela zaujal, ale konec je morbidní děs

4 Janey Janey | Web | 13. října 2010 v 9:59 | Reagovat

[3]:právě ten konec je na tom nejlepší :D

5 l-6 l-6 | Web | 24. ledna 2011 v 23:06 | Reagovat

Si zabil...

6 kacenka2810 kacenka2810 | 13. září 2011 v 11:21 | Reagovat

celkem zajimave napsano.....zaujalo me to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama