Svět je jedna velká *račka!

5. září 2010 v 20:24 | infant |  Filozofování a úvahy
Svět je jedna velká hračka, sice trochu nebezpečná, ale je to pořád hračka. A co se mé osoby týče, tak já jsem hračička. Hráč ani ne, ale hračička určitě. Miluji hračky! Hračky, hračky a zase jenom hračky! Komplexně vzato si hraji neustále. Jako hru beru i psaní tohoto článku.

Tento blog se jmenuje po mně - infant. A proč si tak říkám? Vysvětloval jsem to tolikrát, že mě to už nebaví: infant, je označení portugalských nebo španělských korunních princů, ale je to i označení dítěte obecně. No a já jsem dítě. Velké přerostlé dítě. Ale pořád dítě.

Nedávno jsem zvažoval, zda si koupit vuvuzelu. Když jsem po opravdu vyčerpávajícím duševním boji řekl, že nebudu utrácet za neužitečné pitomosti, naznačil mi můj kamarád, jestli nejsem nemocný, když si já, věčný hračička nechci koupit samoúčelnou hovadinku. No nakonec vuvuzela nezvítězila. Asi jsem sklouznul na pochybnou dráhu dospělosti.

Hra je nejdůležitější věc v životě člověka. Možná to tak nevypadá, ale o co jiného jde. A co se tady taky ve světě, který je hračkou dá dělat. Veškeré činnosti co děláme, to jest hra. I ta zatracená práce je hra, sice nás tak nebaví, ale pořád je to hra. Všechno tady nám má ukrátit čas, který na tomto světě strávíme. Smysl života je sice podle evolučních biologů na svět přivést další potomstvo, ale koho to se*e. Lidský život se změnil. Už nejsme ovládáni pouze pudy. Dostali jsme do vínku tu nejnebezpečnější zbraň a tou je náš mozek. Má pár slabších míst. Nicméně je vytvořen k tomu, aby pro nás vymýšlel zábavu. Proto cítíme emoce.

Smysl života je si ho co nejvíce užít a žít nějak smysluplně. Možná znáte seriál Red Dwarf. Tak tam byla náplň jedné epizody o smyslu života. Jmenovala se inkvizitor a vystupoval tam překvapivě inkvizitor. Nebyl to jen tak ledajaký týpek. Tenhle vás vyzval, abyste obhájili svou existenci. Museli jste žít nějak smysluplně. No a tak přesně jak to bral on, tak chápu já. To je přesně účelem života. Nemusíte být slavní, ale náš život by měl mít nějaký účel. A proto si musíme všichni hrát!

Takže, kdo si umí hrát, ať zvedne ruku! ….. Není nás nějak málo? Proč už si nikdo neumí hrát jako kdysi? Každý všechno bere jako povinnost. Práci, školu a dokonce i někdy hru samotnou. Je to jen o postoji!
No tak! Celý život je hra!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nancy nancy | Web | 5. září 2010 v 20:37 | Reagovat

uz sa nechceme hrat, lebo nas ta hra, resp. zivot tak nejak unavuje ...

2 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 5. září 2010 v 21:40 | Reagovat

Skvěle napsáno!
Trpaslíka známe :-)) Já si taky hraju pořád! Ať už s lidmi, nebo bez nich nebo s jejich myšlenkami či myšlenkami a výtvory mými. A život je občas hra bez pravidel...
A zvedám ruku, já jsem taky malé, a nikdy z toho nevyrostu!

3 matanov matanov | Web | 5. září 2010 v 21:53 | Reagovat

Život je hra, dokud nám nezačne jít o kejhák - a to ten nám jde častěji, než se zdá, např. kdykoli dostaneme hlad - a právě proto pracujeme, abychom nemuseli potravu hledati v odpadních kontejnerech...
Za tu hvězdičku bych dosadila "s" (ale to je asi jenom momentální nálada...).

4 Janey Janey | Web | 6. září 2010 v 22:09 | Reagovat

snažim se hrát si co nejčastěji, ale jaksi už to nevychazi. Konec konců říká se "život je boj".
A kdyby přišel inkvizitor, asi bych neprošla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama