Sni pro nás (1)

17. února 2011 v 21:30 | infant |  Příběhy na pokračování
Mizerii dlouho trápil uher na bradě. Věděla, že jako správná holka by tam něco tak ohyzdného jako je uher mít neměla. Snažila se to nazvat mírnějším způsobem - akné, to jí znělo jako značka parfému, přesto to byl stále uher. Každý den se zdál větší a větší. Jako by se na ní uchytil nějaký monstrózní hmyz a udělal si přímo uprostřed její brady hnízdo. Bála se ho mačkat, protože ještě stále neměl bílou špičku.


Dnes si ho prohlížela pozorněji a déle než obvykle. Přemýšlela, že by z něj mohla vyskočit každou chvilku larva vetřelce. Ale i vetřelci by vývoj přece netrval celý týden. Maže si na to neustále všelijaké zázraky a mastičky a nic. Zase se jí bude ta kráva Vorlová smát.

Pomyslela na skalpel. Ale kdyby si ten hnus fialovej odřízla, tak má jizvu. Nakonec si řekla, že skalpel si zaslouží spíš Vorlová. Ještě chvilku váhala, zda si ho má opravdu dát do tašky, ale pak se zasmála a rozhodla se, že pokud skutečně dojde ke konfrontaci, tak dobře řízená rána mezi oči bude stačit. Už jí to udělala tolikrát, že ani nepůjde žalovat, ale stejně si pořád dovoluje. Sebrala tašku a šla. Vyšla ven před dům. Zabouchla dveře, zamkla a nevýrazným tempem se šmatlala po rozbitém chodníku k půl kilometru vzdálené škole.

Rozhodla se uher pojmenovat Misery, částečně podle sebe a částečně podle té postavy od Stephena Kinga, ta přece taky nechtěla zemřít. Z rozjímání jí vyrušil vítr, co se jí opřel do zad. Jako by někdo něco šeptal, ale přes ten vítr mu dostatečně nerozuměla. Ospale se otočila, zda nejde někdo za ní. Nic. Asi je šustění větru. Stále ještě pohroužená do vlastních myšlenek se obrátila zpět a spadla na zem.

To jí probralo z denního snění. Podívala se, o co zakopla a pochopila, že ještě spí. Byla to totiž kost. Kost, která si jen tak trčela napůl zahrabaná uprostřed hliněné cesty. A kolem už taky nebylo město, ale pláň. Něco jako savana. Opravdu zajímavé. Mizerie přemýšlela, jestli právě nezaspává do školy a uvažovala, že začne křičet, aby se probudila. Na druhou stranu ještě nikdy neměla lucidní sen. Rozhodnutí byla nasnadě, zůstane a užije si ho až do konce.

Vstala. Rozhlédla se a váhala, kterým směrem se má vydat. Všude jen pláň. Nakonec se rozhodla, že půjde k té vzdálené hoře na konci obzoru, třeba tam nakonec dojde. Hlavně že má nějaký cíl. Putování jí nevadilo, náladu jí kazil jen fakt, že netuší, kolik hodin může být a jak dlouho už putuje. Ve snu plyne čas, jak se mu zachce, skoro by se v něm dal prožít celý další život. Tohle prožívat stále dokola a dokola. Každou noc žít novým životem a ráno se vrátit k tomu původnímu. Bylo to skvělé, myslela si, byl to její sen! A obzor zahalovala čím dál rychleji temná noc.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 poetiza poetiza | Web | 8. března 2011 v 6:39 | Reagovat

Krásné!

2 Vendy Vendy | Web | 4. dubna 2011 v 22:46 | Reagovat

Zajímavý začátek něčeho. Četla jsem se zaujetím... bude pokračování?
(Mimochodem, pojmenovat uhra po Misery, tomu říkám dokonalá pomsta. Nebo pocta?)
Líbil se mi ten přechod z reality někam - vyjít z domu a ocitnout se někde jinde...

3 Vendy Vendy | 4. dubna 2011 v 22:47 | Reagovat

P.S. - dívala jsem se na tvou argumentaci proti případným výtkám. A máš pravdu, tahle argumentace je opravdu výřečná a pádná, má svou sílu. :-)

4 Janey Janey | Web | 25. června 2011 v 18:32 | Reagovat

pořád čekám na pokračování....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama